Studie se zaměřuje na subetnikum rumunských Romů známé jako Gaborové. Vychází z autentického rozhovoru nahraného v romské kolonii v Brašově roku 2002 a zasazuje jej do širšího historického, sociolingvistického a antropologického kontextu. Text představuje původ, sebeidentifikaci a sociální charakteristiky Gaborů, zejména jejich endogamii, výrazné vizuální a kulturní identity (klobouky, tradiční oděv), profesní zaměření na obchod a klempířské řemeslo, jakož i jejich příklon k adventismu sedmého dne. Analýza ukazuje, jak se Gaborové odlišují od ostatních romských skupin prostřednictvím vlastního etnonyma a přísných komunitních norem, a jak utvářejí obraz „čistého“ a pracujícího národa v kontrastu ke stigmatizujícím stereotypům. Studie rovněž dokumentuje jejich mobilitu, obchodní trasy a ekonomické strategie, včetně účasti na protestním mítinku v Brašově, který představoval významný projev kolektivní emancipace. Příspěvek tak přináší komplexní pohled na současnou identitu, sociální organizaci a kulturní praxi Gaborů v Transylvánii.